Mraky tíhnou dál,
jako bych na tenkým ledě stál.
Múzy mě stále proklínaj,
mnou i tebou v domněnkách.
Co mám si říct,
kam mám až jít,
abych už věděl,
co vlastně chcem.
Co mám ti říct,
kam mám až jít,
kdo vlastně jsem.
Padám, padám, padám,
abych pochopil, co všechno už mám.
Padám, padám, padám,
ikdyž se snažím, bolest nevnímám.
Chtěl bych tě zapomenout,
klečíme na kolenou,
vzpomínky se rozplynou.
Padám, padám, padám,
při tom pádu neustále doteky tvý hledám.
Vzdušný brány v myšlenkách,
mnou i tebou v domněnkách,
ostnatý dráty protínáš,
bojíme se, ikdyž to chcem zas.
Ten kontrast našich povah,
svádí nás zas a znova,
ikdyž to víme, milujem se,
i přes prázdný slova.
Ten kontrast našich povah,
svádí nás zas a znova,
ikdyž to víme, bolíme, hoříme, mluvíme,
milujeme se.
