Zvony, přes den tlumený
mi spánek rozezní.
Do snů vejdou čtyři dámy štíhlý
s pátou mírně obézní.
Můj lokaj dámám růže hází,
já dobře vím, co se má
-do vlasů dam
sám po růži dám.
Já sám ty štíhlé hýčkám,
jsou nesmělé,
tak lákám k hříčkám
tu dámu při těle,
přátelé.
Démoni ji skáčou v očích,
když ji noc rozpálí.
A já pouštím noční můry
jenom pro ní z povzdálí.
Pak smím dát na svoji šíji
dlaň baculatou.
Tu nejhezčí z dam
já pro sebe mám.
Lokaj můj, ty štíhlé hýčká,
jsou kyselé.
Chci plát jak svíčka
s dámou při těle,
přátelé.
Když sám koktejly v dřezu míchá
dlouhej brk kohoutí.
Že potom vždycky ráno svítá,
to mně moc zarmoutí.
Takhle dámy šňůrou spoutat,
se mnou by tu žily dál.
Já namísto dam
zvon budíku mám.
A ptám se proč nejde získat
sny doznělé,
chci žít a výskat
s dámou při těle,
jó, přátelé.
