Každého jitra z toho přístavu
Vyplují bárky a lodi do moří,
A slunce kulaté jak míč
S každým úsvitem v dáli se z hlubin vynoří.
Jen děti z Pirea se po břehu loudají,
Moře jim nohy omývá,
Ty modré nedozírné dálky je lákají
Víc nežli země šedivá.
Co moře zpívá pod křídly kormoránů,
O tom se zdává k ránu všem dětem z Pirea,
Však každý mívá své jedno velké přání,
Sní o něm za svítání, jak děti z Pirea.
Každého večera se k přístavu,
Od moře bárky a lodi vracejí,
Ty čluny připlouvají s nákladem ryb,
Starých lásek a nových nadějí.
Jen děti z Pirea však nejsou tu na břehu,
Dávno už musely jít spát,
A budou do ranního úsvitu snít o tom všem,
O čem snily tolikrát.
Co moře zpívá pod křídly kormoránů,
O tom se zdává k ránu všem dětem z Pirea,
Však každý mívá své jedno velké přání,
Sní o něm za svítání, jak děti z Pirea.
Jak děti z Pirea, jak děti z Pirea.
