Čas osudem propletený
Příběhy do pavučiny polapený
Ty co jsou ukrytý v nás
Proč se ptáš, na co odpověď znáš
Jako Šípková Růženka ve snu si spřádá
Myšlenky v obrazech, do slov je skládá
Tajemství v sobě, o tobě, která jsou tam
Kde v poslední vteřině ticha, pohledy z očí
Do očí tomu, kdo nedýchá, se stýská, po duši
Vždyť jako Šípková Růženka...
...světlo světla nespatří
Do poslední vteřiny ticha, pohledy...
...když duše má najevo ti dá
že sáhla si mi, na dno srdce, a já šáhnul jsem
Ti, na to tvoje, a já šáhnul jsem ti na dno srdce
A ty šáhla si mi na to moje, nosíme v sobě
Uprostřed srdce, tíhu vlastního stínu
Vždyť jako Šípková Růženka...
...světlo světa nespatří
Do poslední vteřiny ticha, pohledy...
...když duše tvá najevo mi dá
že uprostřed nás, vždyť ty víš, co jsem
Zač, tak neplakej, já to znal
