Vybíhá potok z břehů svých
Usychá listí na větvích
A stoupá dým,
Z živých stromů stoupá k nebi dým.
Propast je úkryt neznámý,
Oddělí tátu od mámy,
Když stoupá dým,
Když z našich kroků stoupá k nebi dým.
Stoupá dým z hranic osamění,
Pevný, chladný dým,
Opouštějícím i opouštěným
A chladí zvlášť,
Kde chybí zášť,
Kde důvod k rozchodu není,
Kde důvod je pádný smíření sílu dát.
Chtěla bys sílu žuly znát,
Ta vyjde z ohně vítězná,
Když stoupá dým,
Když z dobrých roků stoupá k nebi dým.
