Oba: Ta pusa je má...?
Ta pusa je tvá...?
Nakonec, proč se ptát
bude krásná
a nekonečná...
Tu pusu mi dáš...
Tu pusu ti dám...
Nejhezčí,
nejbáječnější jakou svět zná...
On: Teď měla bys říct...
Ach ne.tady ne.
Vždyť líbat
v jízdní dráze
zdá se nevhodné...
Ona: A ty by jsi měl
teď v rozpacích být
a zkoumat míru
nevkusu
právě teď pusu
chtít...
Oba: Však to co je v nás
nemůžem teď zpátky
vzít...
Když pusa je má...
a je taky tvá...
Zastaví čas i dech,
je v ní závrať
nekonečná...
Ta pusa je víc
než záblesk a šajn...
Ať si nám svět
hříšky sčítá
nám je teď fajn...
On: Žár i mráz,
proud střídavý...
Ona: A křídla co
s výškou závratnou
slunce nám prý
roztaví...
On: Že málo tě znám...
Ona: Že přejde tě smích...
On: Že lásky takto líbané
záhy zavane
sníh...
Oba: Co na tohle říct...?
Přece nic a líbat víc...!
Oba: Ta pusa je tvá...?
Ta pusa je má...?
Nakonec, proč se přít
když je krásná a
nekonečná...
Ta pusa je tvá...
Ta pusa je má...
může ji dát jen ten
kdo se láskou
nezadýchá...
Když pusa je má...
a je taky tvá...
Zastaví čas i dech
je to krása
neskutečná...
My chceme už víc
než návraty k snům...
Ať to svět ví
jak ti dávám
pusu jak dům...!
