Přiznávám, že čas od času o životě přemítám
Většinou ve chvílích, kdy končí další den
Jenom tak sedím, se svým vlastním já si povídám
Listuji snářem, hledám význam pro svůj sen
Jenom tak sedím a zvolna končí další den
A tak mě napadá, když rozjímání překročím
A pohled očí mých je zmámen oblohou
Že pátrat po tom proč a jak už vlastně nemusím
Nic v tomto světě přece není náhodou
Vím jak je vzácné spojit lásku s pokorou
Náhodou nechystá se každý náš den k spánku
A není náhodou, že štěstí prožívám
Náhodou neodmítám nebe plné červánků
Jestli znám cestu ke štěstí, když někdo zeptá se
Odpovím, všichni jdem po ní, každý zvlášť
Je celkem jedno jestli svítá a nebo stmívá se
Protože štěstí nosí pouze jeden plášť
Nestřídá podoby tak jako zášť
Do světa v tuto chvílí volám, dívej šťastná jsem
A můžu tiše křičet vůbec nemusím
Ne proto aby někdo říkal, že snad rouhám se
červánkům zkrátka žádný rámus nesluší
A tak mě napadá, když rozjímání překročím
A pohled očí mých je zmámen oblohou
Že pátrat po tom proč a jak už vlastně nemusím
Nic v tomto světě přece není náhodou
Vím jak je vzácné spojit lásku s pokorou
Náhodou nechystá se každý náš den k spánku
A není náhodou, že štěstí prožívám
Náhodou neodmítám nebe plné červánků
A jen tak náhodou vám tohle nezpívám
