Stála jsem ve stovkách živých snů,
Celá od sena, v kovbojském klobouku,
Nesčetněkrát se mi tvář skřivila,
Když noc jí přibila na cizí ženu.
Nadránom mi bežne krúžiš nad hlavou,
Hnaná krídlami a miernou obavou.
Niekedy ma vystrašíš ako maturitné témy,
Koncerty plné trémy,
Zuby na dlani.
Noc je nádherná a průzračná,
Já přicházím k vám, jdu přímo k vám.
Noc je nádherná, průzračná,
Keď klopeš na zavreté viečka.
V toľkých snoch bývaš,
že sa sama sebe iba snívaš.
Tolik snů znám,
že se sama sobě jenom zdám.
Když jednou provždy uteču
Z těch roztroušených hlav,
Vznikne nesmrtelný dav,
Armáda mně samé.
Musí to byť únavné,
Byť na toľkých miestach,
Kde sa iní tiesnia.
Poď už von.
Noc je nádherná, průzračná,
Já přicházím k vám, jdu přímo k vám.
Noc je nádherná, průzračná,
Keď klopeš na zavreté viečka.
V toľkých snoch bývaš,
že sa sama sebe iba snívaš.
Tolik snů znám,
že se sama sobě jenom zdám.
