Má idyla je vylhaná jak Praha Karla Plicky,
Lže požehnání pohana, byť znělo katolicky,
Tma v ubikacích bojarů a mraky nad Žižkovem,
A gauner vzdychá po jaru a vraždí ducha slovem.
Rum do odlivky s valiem a dojati až k pláči,
Jsme šťastni, když si nalijem, a jedno, kdo nám stáčí,
Sbor ropuch zpívá rekviem, jsme s nimi na prameni,
Ač se lží ještě nežijem, jsme s pravdou rozvedeni.
