A Ty Se Ptáš, Co Já

To už bude rok, cos mi z vlaku mával A teď najednou, krůček přede mnou, Trochu vázne hlas, to se někdy stává, Taky hned co říct, slova, jen nic víc. A ty se ptáš co já, jsem zdráva, jak se mám, No žijem jak se dá, znáš to přece sám. Táhlo tě to sem, další z řádky frází, Ač vzdálen na sta mil, vlastně jsi tu byl, Párkrát také psals, jak ti hrozně scházím, Brzy však jak vím, smířil ses i s tím. A ty se ptáš co já, a jak mi mělo být, Když ten kdo zůstat má, ráčil odejít. To člověk nechce spát a jíst mu nechutná, Den po dni tisíckrát, ptá se a co já. Co o tom co ty víš, jak rok zvolna míjí, Jak se dlouží stín, svátky bez hostin, Co ty víš a znáš, jak se hořkost vpíjí, Do čtyř holých zdí, když se připozdí. A ty se ptáš co já, jak jen se neusmát, Je pozdě jak se zdá, tenkrát ses měl ptát. Jak rozumět ti mám, jak chápat slova tvá? Snad taky byl jsi sám a ty se ptáš, co já. Už to bude rok, tak tě tedy vítám, vidět si mně chtěl a teď zas, abys jel. Já tě nezvu dál, co když někdo spí tam, někdo, co já vím, možná i tvůj syn. Tak se měj A ty se ptáš co já A ty se ptáš co já