Když před chajdou stojím a první slunce šíp se do krajáče mlhy ponoří
Pak vzpomínky spojím si v zlatě
tkanou nit a leskem její srdce zahoří.
Ještě spí chata na skále nad řekou a
není nikdo, kdo by v ní se probudil.
Jenom prázdnotě smím zpívat píseň
svou a nikdo nevyjde ven, kdo by pochopil.
Že smutné je ráno, když v krbu je tma,
nezvoní smích a nejsou k snídani dva.
Ještě spí chata na skále nad řekou,
nad řekou a čeká až ji jednou vzbudí štěstí dvou.
Za měsičních nocí, když staré řeky hlas do skalních strání letí
tmou tu tajemnou nocí sám se vrátím
zas, tam kde oheň praská nad skálou.
Ještě spí chata na skále nad řekou a
není nikdo, kdo by v ní se probudil.
Jenom prázdnotě smím zpívat píseň
svou a nikdo nevyjde ven, kdo by pochopil.
Že smutné je ráno, když v krbu je tma,
nezvoní smích a nejsou k snídani dva.
Ještě spí chata na skále nad řekou,
nad řekou a čeká až ji jednou vzbudí štěstí dvou.
