Proklínám

Prázdnej byt je jako past, kde růže uvadnou. Potisící čtu Tvůj dopis na rozloučenou. Píšeš, že odcházíš, když den se s nocí střídá, vodu z vína udělá, kdo dobře nehlídá. Proklínám, ty Tvoje ústa proklínám, Tvoje oči ledový, v srdci jen sníh. Sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš, na ústa mříž, oči oslepnou, ať do smrti seš sám. Tvoje oči jsou jak stín a tvář den když se stmívá, stromy rostou čím dál výš a pak je čeká pád. Sám s hlavou skloněnou, všechny lásky budou zdání. Potisící čtu Tvůj dopis na rozloučenou. Proklínám, ty Tvoje ústa proklínám, Tvoje oči ledový, v srdci jen sníh. Sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš, na ústa mříž, oči oslepnou, ať do smrti seš sám. Proklínám, ty Tvoje ústa proklínám, Tvoje oči ledový, v srdci jen sníh. Sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš, na ústa mříž, oči oslepnou, zůstaneš sám. Sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš, na ústa mříž, oči oslepnou, ať do smrti seš sám.