V Parku Za Řekou

V parku za řekou byl zakázaný svět Našich prvních tajných lásek, prvních tajných cigaret Bylo nám šestnáct a nic jsme nesměli A chtěli jsme být přes noc dospělí V parku za řekou na lavičce schované Za nízkým živým plotem tisíckrát si mi řekla ne A já se přesto pořád, pořád znovu ptal Byla jsi blízko, já byl mnohem dál V kapse mě pálil klíč, náš byt byl na pár hodin prázdný Já ti to nedokázal říct v parčíku za zdi městských lázní První týden prvních prázdnin V parku za řekou, pod starým pomníkem vousatého filosova Chtěl jsem se stát básníkem Znal jsem však málo slov a měl jsem úctu k nim A tak tam nestál básník, jenom němý mim V parku za řekou hledám to ztracené Ta svoje proč a kdyby a horký šepot ještě ne A znova ptám se, znova ptám se všech Kam jsem tak spěchal, k čemu byl ten spěch A znova ptám se, znova ptám se všech Kam jsem tak spěchal, k čemu byl ten spěch