Interpret/autor: hudba a text: Jan Nedvěd
Já nebývám sám mí přátelé jsou odkudsi z dalekých hraničních
hor
a tak někdy se pozvem navzájem a pak zas zalezem do těch
svých nor
no a pak každý z nás někoho rád má víc toho nejblíž má ve světě
svém
a lidé přichází a po čase zas odcházejí a on zůstane v dobrém
i zlém
A tak to má být tak to chce Bůh a tak to chcem my
vždyť láska je nejvíc láska je pravda ať v lásce jdou dny
Já jednou byl s kapelou daleko zpívat až v Rusku někde až tam
a od těch dob měl jsem kamaráda a on jezdíval vždycky k nám
a pak přijeli tanky a on jedním byl z nich co mi tu výpravu
vysvětloval
a mě bolelo srdce a jen stále a stále se na všechno Boha se ptal
A tak to má být tak to chce Bůh i když nechcem to my
vždyť láska je nejvíc láska je pravda ať v lásce jdou dny
To po čase přijde člověk na všechno sám to z těch bouří se
naučí žít
i řeky když se do moře vlévají jsou tak široké a ztrácejí klid
ale jsou nádherné v zálivech sladkých vod a tak silné a
přesvědčivé
tak jako nazrálí lidé co vědí vše co zemí pohli by mít svůj bod
A tak to má být tak to chce Bůh i když nechcem to my
vždyť láska je nejvíc láska je pravda ať v lásce jdou dny
