V zákulisí, na krátkou chvíli můžu
zase být tím, kým jsem.
Tváře lidí, výkladní skříně mužů
a bezejmenných žen
rázem nic nezrcadlí,
nikdo nic nevidí.
Nikdo se na nic neptá,
nikdo tu neslídí.
V zákulisí, v závětří za forbínou
zatínám srdce v pěst.
Pánbu mísí parfém snů s kocovinou
bez okázalých gest
Ztrácím čas v jinotajích
a když tě zkouším svést,
brány se zavírají,
jak mrtvý oči hvězd.
Óó... proč mi tak scházíš.
Proč jenom v zástupu lidí
nikdy tě nevidím.
Óó... a když pak vcházíš,
hvězdy jsou stříbrnou nití
k nebi zas přišitý.
V zákulisí, na křídlech vážky můžu
zbavit se holých stěn.
Tváře lidí, výkladní skříně mužů
a bezejmenných žen
rázem nic nezrcadlí,
nikdo nic nevidí.
Nikdo se na nic neptá,
nikdo tu neslídí.
