Vakuum

Kolem nás voda a vzduch, oheň, země a bůh je zřejmě žena. Svět světlo a stín, tvůj hořící klín, v něm žízeň uhašená. Víckrát tě neuvidím, skok do vzduchoprázdna. Nic víc, jenom bude míň o jednoho blázna. V moři bělostných cích náš prvotní hřích, jak loďka převržená. Je jedno co víš, tím spíš, s kým spíš, cena je stanovená. Víckrát tě neuvidím, skok do vzduchoprázdna. Nic víc, jenom bude míň o jednoho blázna. Ztracený břeh, království za příběh, co šel by vzít zpátky. Jen pár holých vět je celý náš svět, tak křehký a vratký. V tuhle chvíli nic mezi náma, je to jak skok do neznáma. Jen jediný vím, víckrát tě neuvidím. Příteli, postůj a slyš, jak zřejmě už víš, bůh je žena. A taky láska, voda a krev, a d dur a f, dvě srdce obnažená. Hořkej acylpyrin a sklenice vína. Nic víc jen oheň a dým, jen zlato a hlína. Víckrát tě neuvidím, skok do vzduchoprázdna. Nic víc, jenom bude míň o jednoho blázna.