Ztrácím

Teď musím pravdu říct, Nechci se toho bát. Já nevím kým chci být, Už nevím kudy dál. Nepotřebuju mír, Asi to brzy vzdám. Nemá to smysl protože se ztrácím v sobě sám. Nechci jen politovat, Nepomůže mi to příště? Prožívám to už nějakou dobu, Ale to nevíte. Nežiju tak jak to ukazujou sociální sítě. Kdo tohleto poslouchá, Neví, jak těžko se to píše. Když dělám to co dělám Ptám se jsem to ještě já? Najdu se vůbec někdy? Snad to nějakej smysl má. Hodně dlouhou dobu sem se snažil přizpůsobit vám, Až sem se v sobě stratil a nevím kde se hledat mám. Přijde mi že tom životě teď bloudím jako duch, Nebo že se nemůžu probudit, Sem ve špatném snů Stále se hledám ale stejně nevím kudy jdu, Zamčení v pokoji, nikdy sám sebe nenajdu. Sebevědomí to měl sem Kam se poděli ty dní Když to nevím ani já, Nemůžete to vědět vy! Kde sem nechal kluka který rád si plnil svoje sny Lidi který měli moji součást, odešli s ní pryč! Ztrácím, Lidi, myslel sem že se máme rádi, Odešla většina těch co za mnou vždycky stáli, Ale já sem nebyl ten kdo chtěl ty mosty pálit, A když už hroutili se, čuměl sem a stal sem v dáli. Nic s tím nedělám jen vidím lidi kteří mizí, Věci, které byli moje součást jenom mi cizí. Udělal jsem chybu, tohle nemělo se stát, Vidím odcházet ty lidi který jsem měl kdysi rád. Nemá to bejt sebelítost, jen to že sebe chci dostat, Všechny ty pocity a situace chtěl bych popsat. Už jsem se Stratil navždy nepůjdu se vrátit zpátky, Jediný v čem se právě nacházím jsou tyhle řádky. Proč to píšu nikdo z vás to nemůže chápat, Já jsem se otevřel a asi to byl špatnej nápad. Každá blbá chyba v životě mne z cesty vede, Klíč je mi k ničemu když nevím kde jsou správný dveře. Možná jsem to já a asi bych se hledat neměl, Věci které stali se mě zcela změnili. Možná jsem to já a ten mladej kluk někde zemrel, Věci které dělal jsem ho prostě zabili. Ano, je to tak, nechtěl jsem tomu věřit nejdřív, Svoje starý já v minulosti jsem nechal zemřít. Nepomůže mi ty myšlenky do ticha řvát! Já to už nevrátím, asi se to tak mělo stát. Všechny ty věci mužů dát za vinu jen sám sobě, Všechny ty špatný věci, nechal jsem je vejít do mne, Možná se mílím a jednou tam toho kluka najdu, Někde tam musí bejt, jak daleko já ještě zajdu. Moje světlo to ve tmě, to zhaslo už hodně dávno, Abych ho udržel, kolik trápení mne to stálo. Tím rozhodně nemyslím, že jsem to měl těžší než ty, Když není tam to světlo, Je konec moji cesty. Po tomhle budou rádi všechny nepřející krysy, Že to prej nerozdejchám Nezvládnu to jako kdysi. Jsem tu sám a vím že tu na mne někdo kouká zhora, Já ve tmě, beze svetla, co jsem ztratil, najdu znova.