Popelky

Kolik je v řádku not A kolik nad linkou být smí? Kolik je dětskejch úst Co zamkneš pralinkou, kdož ví? A proč je, táto, V abecedě před el ká? A řekni, táto, Ale vážně, byla Popelka? Proč si dívky Rády hrajou na velký? A pak pláčou Jako malý Popelky? Popel krásy, hrášek touhy, není lék, Přitom schází jen ten pouhý oříšek. Kolik je písku na poušti A kolik tou pouští vede cest? Když éro zemi opouští, Co všechno s sebou musí nést? A může se, táto, Malý změnit ve velký? A řekni, táto, Ale vážně, jsou teď Popelky? Je to krásný hrát si věčně s otázkou, Je krásný běžet dál i za láskou. Věčně prát se, běžet světem, třeba sám, Proto fandím dětem a všem Popelkám.