Sobě blíž

O patro níž, slaví se již. Párty hřmí a já jsem tu sám. Od lidí dál, jak jsem si přál. Jen tak bloudím ve svých myšlenkách. Vše se mění v osamění, vše, co jsem dřív v hloubi skryl, vyplouvám. A já tu sám, snažím se dál vlastní tváři, tváří v tvář stát. Chtěl jsem slyšet líp, co ptá se ten hlas, co v hlavě mi tkví. Mít sám k sobě blíž, rozvášněnej dav, ať myšlenky mý nepřekřičí. Na týdnů pár, samoty král, ikdyž toužím trůnu se vzdát. Dobře však vím, že nastavím zrdcadlo svý duši snáz, když jsem sám. Chtěl jsem slyšet líp, co ptá se ten hlas, co v hlavě mi tkví. Mít sám k sobě blíž, rozvášněnej dav, ať myšlenky mý nepřekřičí. Za okny sníh, rachejtle hřmí, to asi svět mě láká ven. Dnes ještě ne, dnes ještě ne. Chtěl jsem slyšet líp, co ptá se ten hlas, co v hlavě mi tkví. Mít sám k sobě blíž, rozvášněnej dav, ať myšlenky mý nepřekřičí. Nepřekřičí. Nepřekřičí. Nepřekřičí. Nepřekřičí.