Začlo to ještě na základce
Věčně usměvavej, bezstarostnej, trochu šašek
Nikoho nenapadlo, že si v sobě nosí svoje temno
Nějaký černo, prostě všechno jelo a pak přišlo léto
Tělo samej flek, kůže posetá pihama
Setkáváš se s kecama, jestli nechceš půjčit kapesník
Ať utřeš si ty fleky a kolem se smějou, haha...
A tak seš pro smích Začneš se taky smát, jen abys vypadal víc v pohodě
Jenže pak přijdeš domů, sedíš v koupelně
Koukáš se na sebe do zrcadla, najednou slzy tečou
A jen tečou, hlava v záchodě
Chceš vzlítnout, letět chvíli nad zemí
Kde tě nikdo netrefí, najít jen klid a příměří
Chceš letět, vznášet se nad krajinou
Zažít aspoň jedinou vteřinu, kdy nastane klid
Každej posměch je jako střela
Trefujou tvoje sebevědomí a průstřely se kupí
Tebe to nutí schovávat se a zahalovat
Jen ať přestanou tě sledovat a
trefovat Venku třicet stupňů a ty zase v mikině
Nosíš dlouhý rukávy, schováváš ruce
Nechceš být na očích, pořád sníš, že s věkem tohle zmizí
Máš tu vizi,
ale nic nemizí Před cestou do školy, vzal jsi make-up mámě
Natřel sis ruce, chtěl je tak schovat
Jenže dopadlo to jinak, tvůj kámoš na tebe:
"hej ty seš tak flekatej" a smál se znova, znova Pořád to slyším!
Jak smál se, znova
Chceš vzlítnout, letět chvíli nad zemí
Kde tě nikdo netrefí, najít jen klid a příměří
Chceš letět, vznášet se nad krajinou
Zažít aspoň jedinou vteřinu,
kdy nastane klid Roky, co přišly, byly dlouhý roky ve tmě
Kdy jsi nesnášel svý tělo, takhle se to dělo
Zatáhnutý závěsy, skoro jsi nebyl na slunci
Schovanej v pokoji a začal vytrhávat kusy
kůže Může se ti to zdát divný, jenže je to jiný
Když jsi v tom a nevidíš cestu ven
Chceš jen aby to byl sen!
Každý večer si píšeš přání na papír
Že už nechceš být jenom terčem
Nechceš být ten jiný, co se ostatním nelíbí
Chceš vzlítnout, letět chvíli nad zemí
Kde tě nikdo netrefí, najít jen klid a příměří
Chceš letět, vznášet se nad krajinou
Zažít aspoň jedinou vteřinu, kdy nastane klid
