Najednou mám rád, když usínáš v klidu a v teple
Tisknu Tě na polštář, hřeješ pěkně
Láskou jen oplýváš přes chyby mé zjevné
Můj pohled doufám znáš, i přes černý brejle
Pohleď vzhůru, ruku mi dej! brány otevírej!
Je čas skrz ně projít!
Slož (mi) hlavu do klína, a usměj se pěkně,
S Tebou se posbírám, a stojím pevně
Krásná se probíráš po ránu běžně
Něžně se dojímáš, tak prosím věř mě!
Pohleď vzhůru, ruku mi dej! brány otevírej!
Je čas skrz ně projít!
Nandej mi co máš, vím že máš kuráž
Když prsty nehlídám, protejká mi dál
život zmařený, lásky ztracený, duše bolavý
Tak to bych neustál!
