Kolikrát už v prostřed pouště
Bez šatů jsem nahý stál
Čekal na cvaknutí spouště
Zrazen těmi co jsem miloval
A pak můj nářek pravda utne
Když tak těžce jsem si vysloužil
Že bez lásky jsem jenom smutnej
Ale bez přátel bych nepřežil
Že bez lásky jsem jenom smutnej
Ale bez přátel bych nepřežil
Kolikrát se všechno zvrtlo
Ze vší mé práce zbyl jenom prach
Ostří o hrdlo škrtlo
A o život jsem měla strach
I když ta pravda trpce chutná
A málem mě i zabila
Vím, že bez lásky jsem jenom smutná
Ale bez přátel bych už nežila
Bez lásky jsem jenom smutná
Ale bez přátel bych už nežila
Jsou jsou na světě i dobrý lidi
Jsou jsou maj pevnej pohled i ruky stisk
Jsou jen skromný, tak míň je vidíš
Ty nikdy netancujou, jak si někdo písk
Kolikrát nahoru dolů půjdem nikdo nevíme
Od mozolu do mozolu získáme a ztratíme
Až zas život bude hutnej
Kéž by přítel mi zas vyložil
Že bez lásky je člověk jen smutnej
Ale bez přátel by nepřežil
Bez lásky je člověk jen smutnej
Ale bez přátel by nepřežil
Jsou jsou v týhle zemi i dobrý lidi
Jsou jsou maj pevnej pohled i ruky stisk
Jsou jen skromný, tak míň je vidíš
Že nikdy netancujou, jak si někdo písk
Až zas život bude hutnej
Kéž by přítel mi zas vyložil
Že bez lásky je člověk jen smutnej
Ale bez přátel by nepřežil
Bez lásky je člověk jen smutnej
Ale bez přátel by nepřežil
Jsou jsou v týhle zemi dobrý lidi
Jsou jsou maj pevnej pohled i ruky stisk
Jsou jen skromný, tak míň je vidíš
Ty nikdy netancujou, jak si někdo písk
