Na stole dohořívá svíčka
Křehounký zlatavý kmitání
Klesá hodiny níž a níž
A je stejně nestálý jako my
Nad stolem pluje vzduchem kouř
Trochu ze svíčky, trochu z cigaret
A my bláhově doufali
Že se v něm schová to napětí
Brejle z růžovýho vína z oblasti v podhůří Alp
Maj dost nepochopitelnej počet dioptrií
Brzo bolí z nich hlava a večer je zároveň
Rozmazanej i vyostřenej
A z televize hraje film
Kterej měl přehlušit ty neshody
Ale zvuk je nám vzdálenej
Jako by šel z vedlejšího bytu
A ty portréty čerstvejma citama vykreslený
Pod řadou čárek na lístku s útratou
Stvořený narychlo bez zásadních detailů
Už nám nějakej ten pátek nejsou podobný
Známe se příliš, než abychom mohli dál
Chtít jeden druhýho někdy milovat
Ale nech ještě v tichosti dodýchat tu iluzi
Prosím, mlč, abychom nemuseli lhát
