Ende - Konec

Tak se rychle dostali ven Ven z města tímto směrem Jež bez přechodu přimykalo k polím Kamenný lom, opuštěný, pustý Poblíž domu docela městského Zde se pánové, pánové zastavili Že to místo bylo cílem, cílem Buď že byli vyčerpáni, páni Aby běželi ještě dál a dál Teď pustili, pustili K. Jež bez hlesu čekal a čekal Všechno bylo zalito svitem Měsíčním svitem, jehož přirozenost Přirozenost a klid nejsou dány Žádnému jinému, jinému světlu Žádnému jinému, jinému světlu Pak povalili K. na kámen A pak se hádali, kdo ho píchne Nožem do srdce jako psa, jako psa Nožem do srdce jako psa, jako psa Jako psa Sie lehnten K. an den Stein Jako psa Seinen Kopf obenauf Jako psa Dann öffnete er seinen Gehrock Jako psa Fleischermesser in der Hand Jako psa Im Licht prüfte er die Schärfe Jako psa Sie legten Hände an K's Gurgel Jako psa Sie stießen tief in sein Herz Jako psa Wie ein Hund, sagte er Jako psa "Wie ein Hund!" sagte er. Es war, als sollte die Scham ihn überleben.