Tisíc žen

Táta mi koupil mý první pivo Když jsem měl srdce zlomený Poprvý jsem měl dojem, že život je past a všechno ztracený Řek' mi, že láska je štěstí i bída Dá ti křídla i zlomí kříž Ztratíš každej sen a potkáš tisíc žen, než to pochopíš Teď už vím, že žádnej splín Netrvá dýl, než den zaplaší stín A s klidným srdcem můžu říct Jsi mých tisíc žen a možná víc Když jsem tě viděl, jak pod lampou stojíš Sama na cizím nádraží V ruce kufr a v něm každej prožitej den, jako závaží A já se ztratil v těch hlubokejch očích Co o nich každej večer sním V každým tisíc jmen, který čekaj' jen až je vyslovím Teď už vím, že žádnej splín Netrvá dýl, než den zaplaší stín A s klidným srdcem můžu říct Jsi mých tisíc žen a možná víc Dneska když ráno mě ptáci vzbudí A dívám se jak spíš Do ticha zní tvůj dech a slunce po zádech ti stoupá výš Myslim na to, co táta mi říkal Když mi tenkrát pomoct chtěl Víš, byl to dobrej chlap, jen občas vedle šláp a svět ho rozemlel Teď už vím, že žádnej splín Netrvá dýl, než den zaplaší stín A s klidným srdcem můžu říct Jsi mých tisíc žen a možná víc Mých tisíc žen a možná víc Mých tisíc žen a možná víc