Po babičce klokočí a po tmě strach
A do očí padl ti prach
Proto vím, že je nutné vést řeči smutné o tom,
Co bude potom,
Až budu sám.
Ztratila jsi včera klíč, dnes ideál,
Všechno je pryč, kdo by se smál,
Proto vím, že se sluší mít smutek v duši,
Vzlykat a tiše říkat,
Já rád tě mám.
R: Opuštěné nábřeží, z modravého dýmu chrám,
Nebo město bez věží,
řekni co chceš, to ti dám,
Zlatý pohár s fermeží nebo snad s protěží,
Bílý šat,
Za jediný, jediný, jediný, jediný úsměv
Chci ti dát.
3.Je tu však to klokočí a po tmě strach
A do očí padl ti prach
Proto vím, že je nutné vést řeči smutné
O tom, co bude potom
Až budu sám.
