Můj svět je plný samých dveří
Chodívám denně kolem nich
Můj svět je plný hotelových dveří zamčených
Chodby jsou bezedné a jako vejce vejci
Nebo hrobu hrob se podobají
Ztrácím se v nich celý, ty chodby na mě číhají
Pro dnešek jsem jen číslo čtyři
Zítra zas devadesát
Se vším se člověk nějak smíří
Jen když má kam jít spát
Ale ty sny plné samých dveří
Věčně ho provázejí
A on pak celý smutný věří, a tolik ho to tíží
Že i nebe samá chodba je a že prý jede do ráje
Nebeskou zdviží.
