Houpavý proud řekou splývá
jak temně červená hříva
a déšť opíjí moji tvář
a průramky skal rozetmívá.
V náručí acomskou vázu
vítr má chuť zimostrázů
a příboj mi hřmí do vlasů
i staletých ruin Anasázů.
Tu hlinku z mých řas deště smyjí
a v svítivou krev rozmělní ji
jen ten křik v korunách zlatých měst
ten ani dnes nepomíjí,
jen ten křik v korunách zlatých měst
ten ani dnes nepomíjí.
